Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

...::Zlatíčko::...CHovatelská stanice  OD LAUDONA

O mně

 

Moje maminka se jmenuje Barbora B. Bora z Milotiček

 

Táta je němec jmenuje se Forest Leo vom Jerichower Land

 

Jmenuji se Azza Foresta z Vaňovské stráně,ta je v Ústí nad Labem a tam jsem se taky narodila mamince Barboře B.Bora z Milotiček dne 4.6.2007.Ještě se se mnou narodilo dalších pět uzlíčků,dva brášci a tři sestřičky.Rostli jsme jako z vody(ale z vody to opravdu nebylo!).Já jsem dostala zelenou mašličku,to aby nás pozačátku poznali.Potom jsem už byla jenom Zlatíčko.Moje nová paní si mě vybrala z fotek na internetu.Potom jednu neděli přijeli úplně cizí lidi a moc se ke mně měli.Chovali mě, mazlili se se mnou a ještě s sebou měli nějakého čtyřnohého divocha.Moje maminka Bára má doma takové šikovné dvounožce .A s tou návštěvou taky přijel jeden .A taky to byla Kačenka.Potom přijeli ještě jednou a pak už jsme se začali rozjíždět do nových domovů.Pro mě si přijeli Kašovi až od Kolína.Přijeli s Enýskem,s vnoučky Pavlíkem a Mírou.
Eny je pěkný rošťák ,čínský chocholatý pes.Je jen o čtyři měsíce starší než já,ale už jsme stejně velcí.Cesta nám utekla dost rychle a najednou jsme vystupovali u hezkého domečku v Plaňanech,kde nás čekaly maminky Pavlíka a Míry.Pavlínka a Štěpánka se sestříčkami Evičkaou a Romankou.Dál do smečky patří nejtarší pes v této rodině,devítiletý nalezenec fenka Barunka,potom ještě Kelinka,to je vlčák a čínský chocholáč Ajlinka,to je sestřička Enýska,U sousedů máme ještě Ginu-zlatého retrivra a Aničku a Kačenku,a tu já už znám.Po lehkém odpočinku jsme konečně dorazili domů.Tady nás přivítala Besinka zl.retrivr a asi dost stará,jakpak se sneseme na jednom dvoře!Ale já to vyřeším.Budu hodně jíst a všechny přerostu.A je to!To bylo 5.8.2007.
Abych prý jenom nepapala a nekakala sehnali mi v Č.Brodě školičku.Tam přihlásili i Enýska,Áju i Ginu s Aničkou.Ta už chodí do pokročilých.
První hodinu jsem měla všechny na háku.Byla totiž za mnou moje maminečka Bára se všemi dvounožci.Přijeli za mnou až z Ústí! Víte,jak jsem se musela předvádět,co jim všechno ukázat a pak se s nimi zase rozloučit?
No ale od druhé hodiny to má se mnou páníček dobré.Jsem sama zvědavá,co nás budou všechno učit.
Taky jsme využili nabídky paní Šmrhové(to je paní mé babičky Bory) a 20.10.2007 jsme jeli na výlet do ZOO Brno.Tentokrát s sebou vzali Romanku.Měla 18. 10. narozeniny.Po cestě nás překvapil první sníh.No jo Vysočina! Ale v Brně bylo krásně.Přijelo asi 30-40 nadšenců se svými leonbergry.Mladí,staří,velcí,malí asi 25.Výlet se nám líbil opravdu všem.Romanka i já jsme prospaly celou cestu domů.   Koukám,jak ten čas letí.......Už nám to nastalo.Večer přípravy,třikrát zkontrolovat a ráno!Hurá na Prahu.Cesta dobrá a parkování bez chyby,těsně vedle vchodu.Přijeli jsme včas.Bez nervů si najdeme místo mezi buldočky a jdeme se trochu projít.Bylo to dost unavující,ale Pavlínka nás drží na nohách svým humorem a nadhledem.Došli jsme koupit výstavní vodítko,trochu se porozhlídli a zpět na stanoviště.Již se scházejí známí(lidi i leonci).Nervozita stoupá.
Když to tak počítám,budeme nejhůř třetí(ze tří)Ale dopadlo to ještě lépe.Sklidili jsme VN2.No , a kdyby ukázala zuby třeba by tam byla jednička.To jsem ale troufalá,co?Ale je to naše milováníčko,tak co.Namlsali jsme se a už plánujeme Brno.Když pojedeme tak daleko,tak přihlásíme i naše číňánky.Potom vám zase napíšu.

 

Výlet na veselý Kopec.

25.11.2007.Přijali jsme pozvání od naší babičky Bory a přihlásili jsme se na výlet s leonky na Veselý Kopec u Hlinska.Nám ani tak nejde o skanzen,ten máme u nás v Kouřimi nebo v Přerově nad Labem,Ale o setkání. O setkání s lidmi i se psy.Viděli jsme se v krátké době po třetí a už se docela poznáme.Možná proto,že poránu bylo hezky,dobře se nám vstávalo,byli jsme na parkovišti před 11.hodinou.A právě jedenáctá rozhodla!začalo sněžit a nepřestalo až do večera.Za chvíli jsme byli všichni až nad kolena(to podle velikosti psů) mokří.Proto jsme všichni s radostí využívali možnosti kamkoli zajít.Tu do stodůlky,tu do domečku a nakonec do občerstvení a stačil nám přístřešek na dvorečku okolo ohniště,kde každou chvíli hostinský griloval.Tak nám hezky utekla doba do odchodu z parkoviště.Procházka byla i přes teď už dost nepříjemné sněžení,pěkná.To nás asi hnala ta představa tepla a jídla.Bylo nás opět jako v Brně.Přibližně 20 leonků,1 číňánek a jeden chrtík a 45 lidí a všichni jsme se do té staré hospody vešli.Servírky se zpočátku bály někam šlápnout,po chvíli si zvykly.Protože psi byli rozesazeni podle nátury,nedocházelo k žádným incidentům.Všichni jsme byli spokojeni se vším . Výlet byl velmi dobře připravený,zajištěný,včetně vánočních dárečků pro naše miláčky.Moc a moc děkujeme a těšíme se na jaro.

Zima utekla,jako voda. Rok 2009 jsme hodně najezdili. Absolvovali jsme obě jarní klubovky, Výstavu v Rakousku v Anteringu, srpnovou v Ml. Boleslavi. Největší zážitek byla výstava v Leonbergu.  Škoda, že když se jede takovou dálku, nemůže česká výprava držet při sobě. To byl ale taky jediný záporný dojem.Ještě jsme se zúčastnili podzimní KV v Zubří a vystavování zakončili výstavou v Praze. Žádné velké dojmy jsme si neodnesli jen to, že máme Azzu kudrnatou s háčkem. No ať, ale je naše. Před vánoci pro nás ještě " naše patronka"  Jarka připravila krásné setkání na Želivi. Díky, Jarko!

Rok 2010 jsme začali pozváním k setkání ve Zlátence. Využili jsme toho s velikou radostí. Zima je hrozně dlouhá a tak už jsme my i psi měli absťák. Stýskalo se nám po lidech i po psech.

Docela vážně jsme uvažovali o štěňátkách, proto jsme Azzu uchovnili a požádali o chovatelskou stanici, ale... Azza zatím nehárá a do té doby bude tolik štěňat, že si radši jedno koupíme, než aby nám tři doma zbyly

Naše chovatelská stanice se jmenuje po slavném vojevůdci, který v Bečvárech nějakou dobu pobýval Od Laudona.

 Tím taky uvádím na pravou míru naše bydliště. Od 15.11.2008 bydlíme v Bečvárech. Máme stejně daleko do Kolína jako do Kutné Hory, Uhlířských Janovic. Máme tady blíž do lesa, Ale to teprve budeme zkoumat. Zatím máme pořád co dělat na domku a širokém a dalekém okolí - zahradě a přilehlých budovách.

 18.4.2010 jsme se nezúčastnili KV KCHL, Azza hárala

1.5.2010  jsme jeli v pěkném houfu do Leonbergu. Na Rozvadově jsme se sešli  od 13 do 14. Jarka s Jardou a Fialkou a Husarkou, Miloš s Bárou, Novotní s Heriet a my s Azzou. Ve stejnou dobu tam byla i paní Z.elená, ale nějak jsme se neviděli a minuli. My jsme měli zase ubytování v penzionu jako vloni a dobrého vůdce, který nás tam hladce dovedl. Nálada dobrá, a když Miloš vyndal zásoby vínečka, tak ještě lepší. Spát se sice nikomu nechtělo, ale čekal nás namáhavý den, tak alou na kutě!

Ráno šlo všechno hladce, takže jsme penzion opustili včas a tím na nás zbyla nádherná místa na parkovišti. Přímo za plotem u našeho ležení. Místo zbylo i na Petru s maminkou a Olí, takže jsme byli všichni při sobě a u kruhu.Sice jsme trošku uťáply velmi početnou skupinu pana Schrodra, ale přežili jsme to všichni ve zdraví( oni měli s sebou deset psů a k nim odpovídající počet psovodů) Velice nás potěšilo počasí, protože déšť  byl pořád na spadnutí. Po všech ceremoniích jsm si dali kafíčko, při tom zhodnotili výpravu a hurá! domů.

No a pak to začalo! Asi tak 60 km dobrý a potom už jenom voda, voda, voda. Stěrače už to ani nechtěly brát, ale jelo se pořád. Cesta trvala podstatně dýl než vloni. Vydělal na tom Karel, který jel asi o dvě hodiny dřív.Ale dojeli jsme všichni v pořádku. My v jednu hodinu v noci.Unavení tak, že se nám ani spát nechtělo. Ani Enýskovi ne, ten se s námi nemohl dost přivítat. Moc se mu stýskalo a tak ho příště vezmeme s sebou. Příště  - to je za týden v Zubří. Uvidíme, jestli někoho nesežere, nebo někdo z něho neudělá dva malý.

 

08.09.2010 -celé dlouhé a teplé léto jsme nikde nebyli, o to víc jsme se těšili na konec prázdnin do Dolní Čermné. Věděli jsme o setkéní od začátku května a říkali jsme si, to bude doba. A ono už je to zase za námi a my se těšíme na podzimní akce.
 A teď k setkání. Bylo nádherné, Já jsem byla úplně unešená ze štěňat. Ale i ty velké holky si to užily. Azza a Bára dokonce zapomněly, že na sebe mají vrčet, když společně prolítly potokem.. Chlapci je povzneseně koukali. No, možná by se i připojili, ale...Počasí nám moc nepřálo, ale to nemůže vůbec vadit. Miloši, díky za deštníky.
 V sobotu nás to po ránu ještě trochu potrápilo, ale kam na nás s pár kapkami.A vycházka stála za to. Vidět na jedné louce tolik leonků na volno, ovládaných jen hlasem svého páníčka. Nádhera. Po odpočinku vycházka po Čermné. Je to hezký, upravený městys, ale nejkrásnější je za humny, na břehu nádrže nebo rybníka? Asi jsem nedávala pozor. Celý čas se nám s radami a příklady věnovala taková maličká Jaruška, ale s velikou dušičkou. Je nám ve Tvojí společnosti vždycky moc dobře a vždycky se od Tebe máme co učit.Je to krásné, jak nezištně předáváš své zkušenosti. Přestože měla s sebou nemocnou Almičku, věnovala se nám na plný úvazek. Jarko, moc děkujeme. Sobotní program obohatily čermenské tanečnice. Ač dříve narozené, poskakovaly jako za mlada. Má se Miloš čím chlubit. Jste tam dobrá parta a dóóóst aktivní.
V neděli bylo konečně pěkně. Příště se, Miloši, začni modlit dřív nebo intenzivněji. I louže vyschly, takže jsme v plné míře využili celé hřiště. Soutěže bavily nás, ale hlavně psy. Potom oběd a po obědě si každý, ač notně unavený, přál, aby byl teprve pátek. Opravdu se nikomu do auta nechtělo. Snad jen Ti psi se už těšili na své domů. Bylo to moc hezké setkání, při kterém nikomu nějaký ten chloupek nevadil a i ty stoly byly tak velké, že se tam srovnali psi i naše nohy. Slíbili jsme si na jaře repete, tak vzhůru do toho. Ještě nás ale čeká zima a několik akcí na podzim. Nemáme kam pospíchat. Ale stejně už se těším. Za nás všechny čtyři,  Jarko a Miloši, Díky

 

 

TOPlist